 |
|
|
Říkali mu též “ostravský Foglar”, neboť jeho práce s ostravským klukovským oddílem se v mnohém podobala činnosti legendárního spisovatele Jaroslava Foglara.
Jako tulák odešel na cestu,
ze které není návratu. Pro všechny, jejichž život ovlivnil, se
stal nezapomenutelným. Jeho oddíl a turistika mládeže na Ostravsku
ztratily svou velkou osobnost. Břeťa Boháč
|
||||||
Nenapsal
ani jednu knihu, ale o to více se zapsal do srdcí a duší několika
tisícovek chlapců z Ostravy, kteří prošli od konce 2. světové
války jeho oddílem. Jeho ručně psané oddílové kroniky - Kompasy
- s mnoha fotografiemi z oddílových akcí, výprav za město
za klukovským dobrodružstvím, obrázky ze soutěží a táborů ukazovaly
každodenní bohatou oddílovou činnost a práci, kde nebylo možné
počítat hodiny…
Nejdéle
pracoval v Ostravě - Přívoze na koksovně jako dělník, to
aby měl hodně času na své hochy, jejichž klubovna stála kousek
od jeho pracoviště. Celý svůj život věnoval výchově mládeže, jeho
oddíl 
BVÚ (Bojovnost – Vytrvalost – Úsilí) působí ihned po válce nejdříve
jako 49. oddíl Junáka, později v padesátých letech jako turistický
oddíl mládeže (TOM) v tělovýchovné jednotě Baník při dnešním
dole Odra. Se svým přítelem a spoluvedoucím Slávou Moravcem položil
základy skautské mohyly na Ivančeně v Beskydech. Oddíl se
brzy stal vzorem a příkladem k následování pro mnoho dalších
turistických a tábornických oddílů nejen v Ostravě, ale i
v širokém okolí, pořádá skvělé srazy čtenářských klubů a oddílů
– nepřetržitě od roku 1962 do dnešních dnů. Vedení oddílu předal
svému mladšímu nástupci Petru Mikovi – Akimovi.
Byl
nositelem mnoha tělovýchovných i junáckých ocenění, vzorným cvičitelem,
jeho mladí obdivovatelé a následovníci jej ocenili Zlatým březovým
lístkem ve velké životní pedagogické hře.
